Základní věta mého dětství

13. dubna 2015 v 21:21 | Daniel |  Téma týdne
Po dlouhé době zase téma na které vím co napsat. Jen se smějte. Věta která mě provázela celý druhý stupeň základní školy. Již v té době jsem byl magor (nebo jsem lidem alespoň tak připadal) a měl "občas" odlišné nápady od ostatních, což se neobešlo bez posměšků a psychické šikany. V mysli se zacyklily věty právě tohoto charakteru.

"Jen se smějte. Jednou budu slavný a všem vám ukážu."

Tyto myšlenky často doprovázela představa školního večírku. Konkrétně setkání za dvacet let. Všichni mí nepřátelé nechutně chudí a já daleko za vodou. Přijdou ke mně, budou si chtít půjčit a já řeknu: "Ne ne, hovadům nepůjčuji."

Samozřejmě mi bylo asi dvanáct let a dnes už vím že slavný nebudu. Vlastně ani nechci. Je asi lepší se věnovat tomu, co vás baví a mít soukromí.

Jen se smějte, ale jednou to budete vy, kteří budou ležet u mě v ordinaci na gauči.

Sepsáno levou hemisférou počas snění té pravé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Ann | Web | 13. dubna 2015 v 21:48 | Reagovat

Krásně píšeš. :) Taky jsem podobných vět jako: "vy budete jezdit felicií a já na třídní sraz přijedu ve ferrari," navyprávěla stovky a vždy jsme se tomu s třídou smáli, ačkoliv jsem to myslela smrtelně vážně. :)

2 Yima Yima | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 22:30 | Reagovat

Já si v těch černějších chvilkách (které se dostavují čím dál častěji) vždycky představuju, jak mě budou spolužáci ze základky prosit, abych přišla na třídní sraz - zkrátka jsme se nerozešli zrovna v dobrém. Proč by měli prosit? Protože já budu za slavná, uznávaná spisovatelka a oni budou nic. Muhahahahahaha. To jsou mé ďábelské plány do budoucna. (Otázka je, jak se za dva roky rozejdu s jarošáckou třídou...)

3 rozdilny rozdilny | 14. dubna 2015 v 21:53 | Reagovat

[1]: Koukám že vztahy na základkách bývaly a jsou dost napjaté. Upřímně jsem rád že naše třída nebyla jediná :)

[2]: Myslím že kolektiv na středních je lepší :)

4 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 18. dubna 2015 v 10:32 | Reagovat

Já na základku kupodivu vzpomínám v dobrém, ačkoli se s nikým z těch lidí už několik let nestýkám. Naopak na gymplu jsem trpěla. A je mi celkem jedno, co si o mě myslí, nebo jestli bude nějaký sraz, protože jsem si celkem jistá, že na něj nikdy nepřijdu. =P

5 Kečup Kečup | Web | 28. dubna 2015 v 19:12 | Reagovat

Moc dobře napsané, důležité je, že ses nad to dokázal povznést, protože já jsem to tehdy nedokázala...

6 m-m-h-s-f m-m-h-s-f | Web | 29. dubna 2015 v 20:22 | Reagovat

"Já vám dám" je samozřejmě krásná motivace k úspěchu, ale netřeba nic přehánět - hlavně nemít panický strach z toho, že by jim člověk "nedal" - tedy že by zůstal tím "odstrčeným chudákem". Když někdo takový strach má, může se stát zbytečně posedlým svými úspěchy. (v extrémních případech se zde vyrojí perfekcionismus). Ale mějte na paměti, že pracovní úspěchy (nebo sportovní a podobné) vám sice úsměv na tváři vykouzlí, možná i nějaký ten obdiv, ale do vašich skutečných úspěchů nikomu nic není - skutečnými osobními úspěchy nemůžete nikomu "dát" - šťastné manželství, zdravé děti, dobré bydlení, anebo byť jen dobré srdce - to jsou úspěchy skutečné. Honit se za něčím jen kvůli myšlence "já vám dám" člověku nic moc nepřinese. Takže s mírou, prosím.

7 m-m-h-s-f m-m-h-s-f | Web | 29. dubna 2015 v 20:29 | Reagovat

Na to, že je ti teprv patnáct, píšeš fakt dobře a dospěle. Tipovala jsem, že máš tolik, co já (19).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama