Duben 2015

Kdo to je? On ještě žije?

30. dubna 2015 v 17:32 | Daniel |  Deník vlhké málé školačky
Ač je to velmi divné, poslední týdny žiju relativně v harmoni. Téma týdne není často zajímavé a tak není o čem psát. Proto vám chci jen dát informaci: JÁ ŽIJU!

Každopádně se chystám napsat povídku (pokud se k tomu vůbec dokopu) na námět který mi již dlouho leží v hlavě.

Na konec (Dane, to už je konec? Cože? COŽE?) doporučím povídkový blog mojí kamarádky Yimy. Píše velmi zajímavé povídky - tak neváhejte a čtěte!

P.S. Vstoupil jsem do "klubu" téma týdne a vybírám články na čtvrtek. Ale to je nepodstatné...

"Hodnota článku klesá ke hranici hovna v trávě."

Základní věta mého dětství

13. dubna 2015 v 21:21 | Daniel |  Téma týdne
Po dlouhé době zase téma na které vím co napsat. Jen se smějte. Věta která mě provázela celý druhý stupeň základní školy. Již v té době jsem byl magor (nebo jsem lidem alespoň tak připadal) a měl "občas" odlišné nápady od ostatních, což se neobešlo bez posměšků a psychické šikany. V mysli se zacyklily věty právě tohoto charakteru.

"Jen se smějte. Jednou budu slavný a všem vám ukážu."

Tyto myšlenky často doprovázela představa školního večírku. Konkrétně setkání za dvacet let. Všichni mí nepřátelé nechutně chudí a já daleko za vodou. Přijdou ke mně, budou si chtít půjčit a já řeknu: "Ne ne, hovadům nepůjčuji."

Samozřejmě mi bylo asi dvanáct let a dnes už vím že slavný nebudu. Vlastně ani nechci. Je asi lepší se věnovat tomu, co vás baví a mít soukromí.

Jen se smějte, ale jednou to budete vy, kteří budou ležet u mě v ordinaci na gauči.

Sepsáno levou hemisférou počas snění té pravé...

Tříbodový měsíc

12. dubna 2015 v 12:00 | Daniel |  Deník vlhké málé školačky
Vlastně ani nevím, proč jsem tak dlouhou dobu nepsal na blog. Možná to bylo mojí nezměrnou leností a schopností naprosté ignorace.

Zmínil bych se o nejdůležitějších událostech měsíce:

1. Byl jsem přijat do redakce školního časopisu. Bohužel to nese spoustu povinností, jako například: napsat články (vzhledem k tomu v jakém stavu je blog tak se opravdu bojím), nezklamat šéfredaktorku Yimu nebo se angažovat se v diskuzích. Na druhou stranu nese tato "práce" i ovoce. Je super stát se "slavným" v rámci školy (teda až to číslo vyjde) nebo se ulejvat z nudných dlouhých hodin dějepisu. Stále je mi ale záhadou, proč si mě Yima vybrala, když ode mne nečetla žádnou kloudnou věc.

2. Dělám sazbu skautského časopisu. Teda dělám znaméná, že začnu dělat až tak den před finálním schválením. Co k tomu dodat - lenost vítězí.

3. Od prvního dubna začínám společně s mými kluky z družinky žít modrým životem (kdo neví googlí). Asi každý skaut ví, co to obnáší. Po zhruba týdnu a půl zjišťuji, že jsem daleko za klukama. Mají mnohem více vybarvených políček jak já. Tak jde vedoucí příkladem.

Z tohoto článku upřímně nemám vůbec radost a dobrý pocit. Byl psán násilím a z úplného tvůrčího dna.