Chvění

22. února 2015 v 16:14 | Daniel |  Téma týdne
Jak já vnímám strach? Chvěji se. Nekotrolovaně se mi začnou třepat ruce a citím jakoby ve mně skákal tenisák. Poslední vetší strach jsem zažil v pololetí. To víte první rok na gymplu, tak jsem byl trochu vystresovanej. Moje testy poté vypadaly jako nějaká šifra, jelikož písmenka byla tak důkladně roztřepaná, že nešla přečíst. Naštestí při psaní testu si vás lidé moc nevšímají.

Mnohem horší situace nastává při jídle. Čekáte ve frontě na oběd - jste v pohodě. Vstupujete do jídelny - cítíte tenisák. Berete si jídlo, otáčíte se k lidem v jídelně - už vám z talířku lítají brambory. Jdete ke stolu, sedáte si, napichujete karbanátek (nebo co to je), snažíte se jej vložit do úst - málem si vypíchnete oko. Ano, takovýto mám já strach. Všichni na mě koukají, jako bych měl tremor. Divné je, že jindy přijdu do jídelny a vpohodě. Žádný tenisák a mám oko. Prostě nic. Zajimalo by mě, co ten třes spouští. Vím jen, že to je strach. Ale z čeho?

A co váš strach? Třese se někdo stejně jako já?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 22. února 2015 v 16:34 | Reagovat

dobré

2 rozdilny rozdilny | Web | 22. února 2015 v 16:47 | Reagovat

[1]: Proč?

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 22. února 2015 v 17:17 | Reagovat

Já strach (a stres) spíše prožívám uvnitř sama sebe, tudíž na mém zevnějšku často nikdo nepozná, že se něco děje. Já mívám trochu jiný "problém", jestli to tak vůbec mohu nazvat - zkrátka v jednu chvíli na mě padne nespočet splínů a negativní energie, které chybí to podstatné: zdroj, ten spouštěč všech černých myšlenek. Mnohdy můj mozek vzdoruje, ale často prohrává...a vlastně díky tomu tvořím básně a píšu úvahy. Zní to asi zvláštně, ale vždy k zrození něčeho nového se musím dotknout dna...teprve pak má moje dílo nějakou váhu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama