První článek a rachejtle

21. prosince 2014 v 20:02 | Daniel |  Deník vlhké málé školačky
Ahoj,
vítám Vás na mém blogu. Ano, jako každý začínající bloger si musím napsat toto: PRVNÍ ČLÁNEK! Ale teď vážně. Měl jsem miliardu stránek, blogů a podobných blbůstek, ty ale nevydržely více jak týden. Možná je to i hec v mé hlavě, udržet to tu "na živu" a přilákat pár lidí, aby si přečetli moje báječné názory. Tím se dostáváme k obsahu blogu. Moje skvělá představa je, že sem budu psát svůj pohled na svět. Proč zrovna toto? Protože divných lidí jako jsem já moc na světě neběhá. Rozhodně bych se ve svém věku neměl starat o to co bylo před "začátkem" světa či jestli nejsme všichni jenom jedna mysl a tak dále (ano, baví mě filosofie). Budu se tedy snažit často a aktuálně vyjadřovat k událostem ve světě nebo mým příhodám (zase z toho nechci dělat nějaký vlhký deníček malé školačky).

Možná Vás zarazilo, proč se blog jmenuje "rozdílný". Je to jednoduše kvůli mně. Zatím jsem na Zemi nenašel člověka který by byl jako já nebo mi byl alespoň trochu podobný (možná proto taky nemám holku). Také moje názory občas někomu vadí - smějí se mi nebo mne dokonce mlátí, jenže to bych už zabíhal moc do podrobností. Chci Vás tedy vyzvat, že pokud máte jiný pohled na věc než já v článku, tak mi to prosím napište do komentářů a můžeme o tom diskutovat :)

Potom tu jsou ty petardy (přesně tady začíná vlhký deník malé školačky). Včera večer jsem šel s mým psem ven. Mám rád pozdní procházky za tmy - vyčistí se tím náramně hlava. Asi tak v polovině venčení jsem uviděl dva kluky z mojí bývalé základky. Znal jsem je moc dobře a tak mi bylo jasné co udělají. Není totiž lepší zábava, než házat po městě petardy a dělat bordel. První ránu snesl pes dobře a já jenom kroutil hlavou. Pokračovali jsme a ty kokoty (omlouvám se, ale jinak je nazvat nejde) nenapadne nic lepšího než hodit jednu petardu před nás. Ta samozřejmě vybouchla a můj pes začal jančit. Kdybych měl komu dát psa, tak bežím za něma a pořádně je seřvu (sice by to k ničemu nevedlo a oni by měli ze mě prdel, ale ulevilo by se mi). Vím kde bydlí a znám od vidění i jejich rodiče, ale jaký by to mělo smysl? Došli jsme domů a já se smiřoval s tím, že takoví lidé nevymřou. Ovšem večer mi hnuli žlučí znovu. Někdo v parku naproti našemu domu v jednu hodinu v noci odpaloval rachejtle. Jelikož ta rána nebyla jedna (celkem 26) chtěl jsem zavolat městskou policii (v souladu s občanským zákoníkem je to přestupek - hrozí pokuta okolo deseti tisíc). Nakonec byly zavrhnuty všechny možnosti od MP po střílení vzduchovkou a já se vrátil do postele s nadějí že jim to ustřelí ruku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama